Copyright by Jim Beam Psi a jejich schopnosti Předložíte-li psovi otisk prstu na skle, dokáže tuto stopu čichem identifikovat ještě po šesti týdnech od chvíle, kdy vznikla. Člověk je sice pánem tvorstva, ale jeho smysly za nic nestojí. Nemít k nim svůj unikátní mozek, v tvrdé konkurenci by neobstál. Prapes  Psi jsou šelmy, které po svých předcích zdědili řadu přirozených vlastností, které mu mají umožnit život ve složitých vnějších podmínkách. I přesto, že jsou  domestikovaní, tak soužitím s člověkem neztratili téměř nic ze svých původních schopností. Tyto přirozené vlastnosti lze uměle využít, a to tím, že je  výcvikem rozvineme k praktickému použití.  Pes se vyvinul z několika forem vlka, zvířete velmi plachého. Před tisíciletími se začali ti méně plaší jedinci živit odpadky, které nacházeli kolem lidských  sídel. Tak probíhala prvotní přirozená domestikace smělejších jedinců a z nich se postupně vyvinul pes. Tento pes již doprovázel člověka na lov. Vědci zjistili,  že psi byli v kontaktu s lidmi již asi před 130 tisíci lety. Se vznikem prvních sídel pak propukla "exploze" psů, kteří se rozšířili do všech koutů světa a stali se  pomocníky lidí (hlídání stád, společník dětí i dospělých), ale byli chováni také na maso (Mexiko, Čína). Lze říci, že tam kde byl člověk, byl také pes.  Pes bezvýhradně patří k člověku. Lidé, již od počátku, sledovali chování zvířat, jelikož na nich byli závislí, a proto potřebovali znát jejich potřeby, které také  respektovali. Dnes tato pravidla často porušujeme. Například v bytech chováme různá plemena psů, pro něž již v současné době nemáme uplatnění a často s  nimi také neumíme zacházet. Přirozeným nebo umělým výběrem se postupně vyčlenila plemena psů, podle účelu, ke kterému byli používáni - psi pastevečtí,  hlídací, lovečtí a další. Někteří pastevečtí psi stáda lhídali, jiní je dokonce ovládali a pomáhli lidem při jejich přesunech.  Lovecký instinkt je psům, jako všem šelmám dán od počátku. Pes by rád lovil vše, co se hýbe. Lovečtí psi se dělí do několika skupin, například teriéři, přinašeči,  ohaři a další. Někteří psi zvěř vystopují, jiní ulovenou zvěř přinášejí, další zvěř plaší nebo aportují. Přesto mnozí z loveckých psů žijí s lidmi ve městech.  Pes je zvíře teritoriálí, tzn. že má své území, ve kterém se pohybuje. Největší je "domovské území", kde zvíře shání potravu. Uvnitř tohoto území je další  menší teritorium, které si zvíře značkuje močí, trusem a podobně, a také je brání. Jádrem tohoto druhého teritoria je malé území, kde se nachází úkryt  zvířete a také jeho mláďata. Tuto část území zvíře brání velmi aktivně, což člověk využívá u hlídacích psů. O co je teritorium menší, o to více je pes brání.  Jsou plemena, která brání více než jiná, například rotvajler, který byl původně používán k nahánění skotu a hlídání. Když jdete se psem na procházku, vnímá  pes jako své "přenosné" teritorium vás. Může se tak stát, že zaútočí na člověka, který vám chce třeba jen podat ruku. Obraná reakce je vrozenou reakcí psů,  zejména na situace, které psa bezprostředně ohrožují. Vyskytuje se ve formě aktivní a pasivní (např. při použití psa ve strážní službě je vyžadována  rozvinutá akivní obranná reakce, tj. nebojácnost a dráždivost. Ale v tomto případě je nutný správný výcvik a vedení, poté je pes schopen samostatně zadržet  osobu). Úžasný čich - čich je nejvýznamnější smysl psa. Komunikace je v přírodě velmi důležitá, zvířata si sdělují všechno - nález potravy, nebezpečí, přítomnost  partnera. Psi žijí ve světě plném pachů a ty také používají ke komunikaci. Každé zvíře, člověk, věc má svůj pach. Čichová sliznice psa je velmi vysoká, lidská je  ani ne poloviční. Plocha, kterou tato sliznice zabírá, je u psa dokonce několikanásobně větší, tuto plochu pak ještě zvětšují drobounké vlásky na sliznici. Pes,  když větří, zachycuje látky, které se dostanou na čichovou sliznici. Pach dokáže nejen rozlišit, ale také si jej velmi dlouho pamatuje. Kromě pachu například  člověka, který stopu zanechal, pes vnímá i tzv. okrsek stopy (například pach rostlin, které osoba rozdrtila botou). Vzduch kolem nás je navíc plný feromonů,  které mění reakce a chování zvířat (například feromony sexuální, poplachové, uklidňující - ty produkují žlázky kolem mléčných žláz samic, mláďata se tak při  sání mléka nasytí a zklidní). Nos psa je příliš jemný, takže i lehké nachlazení, které mnohdy ani nepozorujeme, snižuje citlivost čichu a s ním tedy i výkonnost.  Otupění čichu lze pozorovat i po delším působení pachů benzínu, karbolu, nikotinu aj.  Sluch je stejně jako čich u psa vysoce vyvinut. Jeho citlivost je oproti člověku mnohonásobně vyšší. Psa je možné ovládat zvuky, které člověk registruje  mnohem později nebo vůbec ne. Jestliže pes nereaguje na určitý hluk způsobený člověkem, neznamená to, že by jej nevnímal - neregistroval svým sluchem,  ale proto, že na něj nebyl vypracován podmíněný reflex.  Různá plemena psů slyší různě. Plemena se vzpříměnýma ušima jsou co do kvality sluchu ve výhodě, protože mohou boltce natáčet a jako radarem jimi  zjišťovat, odkud zvuk přichází. Psi s dlouhýma ušima tuto schopnost nemají, ale mohou své boltce v případě potřeby alespoň částečně nadzdvihnout. Dlouhé  uši mají jiné výhody, např. se jejich nositelé mohou pohybovat v hustém podrostu bez toho, aby jim vnikala cizí tělesa do zvukovodu a podle některých  domněnek dokonce dlouhé uši usměrňují i pachové vjemy vycházejí ze země. I v rámci jednoho plemene neslyší všichni psi stejně. Závisí to na rodových  dispozicích, na momentálním zdravotním stavu a samozřejmě také na věku.  Pes nejenže slyží tóny pro člověka neslyšitelné a má dokonalý hudební sluch, dokáže navíc rozpoznat i drobné nuance lidské řeči, intenzitu i pocitové  zabarvení hlasu. Pes tak přesně pozná, jakou má pán náladu a reaguje na ni příslušným způsobem. Každý chvovatel ví, že pes přijde na přísně vyslovený povel  mnohem neochotněji než jindy. A nejen hlas svého pána dokáže pes rozeznat na velkou vzdálenost. Stejně brilantně rozezná zvuky kroků na schodech nebo  příjezd konkrétního auta, a to mnohem dříve, než je lidský sluch dokáže vůbec zaznamenat.  Zrak - anatomická stavba psího oka je odlišná od stavby oka člověka. Je dokázáno, že se s jistotou pohybuje v šerosvitu. V úplné tmě ale nevidí. Při denním  světle vidí slaběji než človvěk. Pes také pravděpodobně vnímá infračervenou část spektra a lépe proto rozezná kořist za soumraku. Tvary a detaily rozlišují  lidé lépe, ovšem pes zase rozpozná na větší vzdálenost (až na jeden kilometr) pohyb. A stejně jako všichni lovci umějí psi  analyzovat jednotlivé fáze  vnímaného pohybu. Díky postrannímu postavení očí mají také podstatně větší zorné pole. Ostrost vidění je daná plemenem, ale i příbuzní psi mají zrak odlišně  kvalitní. Uvádí se, že ostře pes vidí na vzdálenost 7 až 100 metrů. Pes, který prozkoumává nový předmět, jej posoudí nejprve čichem, pak sluchem a nakonec  očima.  Chuť - chuťové orgány psa se příliš neliší od těch lidských. Chuť má velký význam pro zažívání. Ve srovnání s člověkem je chuť u psů méně vyvinutá. Psi jsou  svým původem výhradními masožravci. Je těžké odhadnout, jak pes vnímá různé chutě. Dokáže rozlišovat 4 základní chutě jako lidé - hořkou, sladkou, slanou  a kyselou. Podle chuti pes vylučuje různé druhy slin. Pokud ochutná potravu, začne vytvářet hlenovité sliny, pokud však olizne například hračku, jeho sliny  budou řídké a vodnaté. Složení slin pak ovlivňuje trávení. Proto i pes potřebuje potravu s dobrou chutí, i když má o chuti poněkud odlišné představy než  člověk. Na jedné straně je tu typická psí záliba v pro člověka páchnoucích a doslova nechutných věcech, na druhé pak schopnost odhalit i pilulku bez chuti a  zápachu ukrytou v kousku masa.  Hmat - není právě ten správný pojem, který by přesně vystihl dotykový smysl psa, spíše je namístě výraz kožní smysl. Kůže je jedním z nejdůležitějších  analyzátorů okolního prostředí, který je navíc v ustavičném pohotovostním stavu. Kožní citlivost je u psů dobře vyvinuta a využívá se jí i prakticky pri výcviku.  Bolestivé pocity mají značnou důležitost, protože včas vyvolají obrannou nebo ochrannou reakci. Receptory pro vnímání bolesti jsou představovány  samostatnými nervovými zakončeními. Receptory pro vnímání tepla a chladu umožňují vnímání tepelné pohody, způsobují uvědomění si změn okamžitého  teplotního stavu na určité části kůže nebo sliznice. Podráždění vyvolaná teplem nebo chladem jsou rovněž vnímána zvláštními tělísky. Chlad psi cití jen na  místech, kterým se říká chladové body, a o teple by platilo totéž, jen s tím rozdílem, že příslušných bodů pro teplo má pes méně.  Pes vnímá i nejjemnější dotyk nejen povrchem kůže, ale i pysky a jazykem. Jazyk je spolu s kůží dokonce hlavním hmatovým orgánem psa. U právě narozených  štěňat vyvolá jemný dotyk na špičce jazyka sací reflex. O širším okolí informují psa tzv. sinusové (hmatové) chlupy, dlouhé, tupé a pružné fousky s kořínkem  opleteným sítí cév a nervových vláken. Jsou na dolní čelisti, na vrchním pysku, nad očima, na krku. S jejich pomocí se zvíře orientuje ve tmě. Další hmatová  čidla jsou rozmístěna po celém těle psa. Nejcitlivější zóny jsou čenich, pysky, jazyk a polštářky na tlapkách. Z tohoto důvodu je případné poranění těchto  míst velmi bolestivé.  Psi s oblibou vyhledávají tělesný kontakt (dotyky) nejen v rámci své psí smečky, ale i v té lidské. Proto se rádi nechávají hladit a drbat, a pro odpočinek  vyhledávají taková místa, kde se mohou alespoň částečně dotýkat svého pána. Kdo nezažil psí čumáček položený důvěřivě pod stolem na nártu vlastní nohy,  může se právem cítit ochuzený - a mnozí chovatelé dopřávají sobě i svému psovi vzájemné potěšení z blízkosti měrou vrchovatou dokonce i ve vlastní posteli.  Pes v tak těsném kontaktu s člověkem vnímá nejen tlak, ale také teplo, což mu přináší dvojnásob libé pocity. Pokud se tedy pes tlačí do středu společnosti,  není to jen proto, aby ukojil své vůdcovské sklony. Může to být také prostě jen touha po příjemné blízkosti pána. Centrální nervová soustava zpracovává a  vyhodnocuje pomocí nervových drah a smyslových čidel okolní podněty a umožňuje vidění, slyšení, cítění a vnímání chutí. U hmatových orgánů může stejně  jako u ostatních smyslů hodnotit některé vjemy jako příjemné, jiné jako nepříjemné a některé jako bolestivé.  Smysly psa - pomocí instinktů psi naprosto přesně vycítí náladu pána, třebaže ten ji navenek nijak neprojevuje. Pes pozná, kdy je pán v dobrém rozmaru a  bude si s ním hrát, nebo kdy je naopak třeba zalézt do koutka a nepřekážet. I když si leckdo myslí, že pes soucítí s jeho problémy, instinktivní chování by si  neměl plést s chováním promyšleným. Pomocí smyslových orgánů přijímá centrální nervová soustava podněty z okolního prostředí. Kromě pěti všeobecně  uznávaných smyslových orgánů má však pes i něco navíc.  Jsou to zvláštní, ostatní nebo mimosmyslové způsobilosti, jak lidé nazývají soubor těch schopností, které jsou jim většinou skryty. Na rozdíl od skutečného  vnímání smysly nemají pro své zvláštní schopnosti zvířata žádný patrný smyslový orgán, který by dostatečně vysvětlil možnost příjmu i těch signálů, které  člověk neuvidí, neuslyší, nenahmatá, neucítí ani neochutná. To, že psi a další zvířata vnímají záchvěvy půdy se zančným předstihem, má na svědomí schopnost  vnímání vibrací. Zatímco člověk je schopen zaznamenat je až od určitého momentu, psi, kočky a dalčí zvířata jsou mnohem citlivější a často je dokážou  vnímat až o několik dní dříve. Pes dokáže např. vibrace spojené se zemětřesením nejen zaznamenat jakýmsi vnitřním seismografem, ale zároveň určit, jestli  ohrozí i tu oblast, ve které se nachází. Podle reakcí zvířat tak obyvatelé v ohrožených oblastech od nepaměti včas a neomylně rozpoznávali skutečně hrozící  nebezpečí a v rámci možností mohli včas činit příslušná opatření.   Orientační smysl je další věc, která téměř určitě souvisí s čichem, ale v kombinaci s něčím navíc. Divoce žijící smečky psovitých šelem, stáda koní a další jsou  instinktivně vedeny na konkrétní místa bez map a kompasů, leckdy i bez osobní zkušenosti, jakoby na základě volání přírody. Schopnosti psů předvídat  onemocnění se začalo experimentálně využívat v humánní medicíně. Naopak pes nemá smysl pro to, co je takzvaně dobré a co špatné chování. To jen na  základě návyků a zkušeností pozná, co se smí a nesmí.  Fyzická zdatnost - tato vlastnost je často přehlížena a nebere se v úvahu při používání psů pro služební účely. Je závislá na způsobu použití psa. Jestliže pro  služební účely vyžadujeme všetranného psa musíme brát v úvahu i jeho fyzickou zdatnost. Bylo by mylné se domnívat, že služební psi mohou denně naběhat  libovolný počet kilometrů. Tato schopnost se musí trénovat.  (některé informace jsou převzaty z webové stránky casopis.planetazvirat.cz)  Parfemy Elis