Copyright by Jim Beam Parfemy Elis Kupujeme štěně novofundlandského psa Příprava, socializace, výživa, výcvik… (Průvodce pro budoucí majitele štěněte) Hned na začátku bych uvedla to nejdůležitější: Nikdo jiný, jen Vy jste zodpovědní za výběr štěněte a chovatele! Předpokládejme nyní, že jste si vzali zdravé štěně, ze zdravého chovu, od starostlivého chovatele, který u   všech svých psů kontroluje zdravotní stav a má minimálně všechna povinná zdravotní vyšetření.  Příprava před koupí štěněte a jeho bezpečnost  Co byste měli mít, než si přivezete štěně domů:  obojek – nikdy nepoužívejte příliš úzký nebo škrtící (stahovací) obojek. Pro štěně je nejvhodnější hladký obojek;  pelíšek – není nutné kupovat drahý pelech. Novofundlandští psi mají rádi chladné počasí, tudíž je zbytečné   kupovat zateplený pelech, navíc štěně velmi rychle roste. Nejlepším řešením je deka, která je z druhé strany   protiskluzová (vetbet, drybet). Štěňátko by nemělo kvůli holému bříšku spát na studené zemi;  jídlo – nejrozumnější je pokračovat v krmení, na které bylo štěně zvyklé od chovatele. Pokud chcete stravu z   nějakého důvodu změnit, alespoň prvních 14 dní byste měli pokračovat v krmení, na které bylo štěně zvyklé.   Každou změnu krmení provádějte postupně a opatrně, a to i u dospělého psa;  miska na jídlo; hračky – buďte velmi obezřetní, s jakými hračkami si necháváte štěně hrát.  Většina hraček je pro psy velmi nevhodných, rozhodně nedávejte štěněti dětské   hračky (obsahují malé části – oči atd., které by štěně mohlo spolknout).   Hračky by měly být bezpečné i v případě, že je štěně zničí.  Opatření, která byste měli přijmout:  schody, jak venku tak i v domě, ke kterým má štěně přístup, by měly být zabezpečeny např. dětskou brankou. Kromě možného úrazu psa (schody nejsou pro velká  plemena vhodná zejména z důvodu jejich tělesné váhy a měkkých kloubů a svalů) budete šetřit také svá záda. Někteří psi mohou mít problémy se sestupováním ze  schodů;  kluzké povrchy - některé podlahy mohou být velmi kluzké a to zejména za mokra. Takový povrch, pokud se na něm štěně pohybuje, by měly být překryty např. levnými  koberci, které je možné později vyhodit, a to nejméně do 9 měsíců věku psa;  uvědomte si, že okusování je součástí života štěněte. Ujistěte se, že elektrické kabely, čisticí prostředky, barvy apod., stejně jako věci, kterých si ceníte, jsou mimo  jeho dosah;  pevný plot a brána, jsou naprosto nezbytné. Dokonce i štěně se rychle naučí, jak utéct ze zahrady, čímž se vystavuje nebezpečí. Odpovědně zabezpečte prostory  ještě před tím, než si štěně přivezete domů;  zahrada může být pro psa velmi nebezpečná. Štěňata ráda okusují i rostliny a nerozeznají, zda jsou pro ně nebezpečné. Zabraňte zvířeti v přístupu k těmto  rostlinám; všechny chemikálie a spreje skladujte mimo dosah štěněte;  bazén zabezpečte tak, aby se do něj pes nemohl dostat. Mnoho zvířat se utopí jen proto, že se nemohou dostat z bazénu ven;  rybníčky, obzvlášť s rybami, jsou velkým pokušením. Nemůžete očekávat, že pes pochopí, že rybníček nebo bazén, je pro   něj nepřístupný, jelikož voda je součástí jeho života. Vše musíte oplotit nebo zabezpečit tak, abyste psovi zabránili   v přístupu do těchto míst. Pokud máte na zahradě rybníček s mírným vstupem do vody, rozlučte se s rybičkami a uznejte,   že toto místo se stává územím psa, neboť s vodou je nerozlučně spjat;  nezapomínejte zavírat víko od WC;  zvažte dětské zarážky na skříně;  venkovní kliky vyměňte za koule, aby se pes nemohl naučit otevírat dveře.  Štěně doma Až si pojedete pro nového člena rodiny, pokud je to jen trochu možné, nejezděte sami. Vezměte si s sebou někoho, kdo štěně po cestě (v autě) zabaví. I když je lákavé  držet štěně po cestě na klíně, pro cestování a Vaši i jeho bezpečnost, je lepší, pokud nebude mít možnost pohybovat se po autě a ovlivnit Vás při řízení. Mějte s sebou  dostatek starých ručníků pro případ, že štěně udělá loužičku. Pokud pojedete pro psa sami, sežeňte si cestovní klec, bude se v ní cítit jistěji a pro Vás bude jízda  bezpečnější.  Cesta bude pro štěně stres. Cestou udělejte několik přestávek, aby si štěně odpočinulo od hluku motoru a mělo trochu pohybu. Vyhněte se ale místům, která by mohla být  kontaminována psy. Na cestu nezapomeňte vzít misku a vodu.  Doma dopřejte štěněti klid, odolejte pokušení ukázat ho všem členům rodiny a sousedům. Odneste ho na zahradu, počkejte, až si uleví a zapamatujte si místo, kde potřebu  vykonalo. Až budete později potřebovat, aby si štěně opět ulevilo, vezměte ho na stejné místo. Měl by zde zůstat pach a štěně na tomto místě opět potřebu vykoná. Nechte  ho prozkoumat nový domov, tedy místa, kam bude mít přístup. Ale nepřetěžujte ho. Vysvětlete všem členům rodiny, aby kolem štěněte netvořili kruh a nepřibližovali se k  němu v davu. Nejlepší je nechat štěně, ať se přiblíží samo, pokud chce.  Teprve poté, až pes vypadá, že se seznámil s domovem a usadil se, nabídněte mu vodu a jídlo. Malá porce jídla je vše, co je v této fázi potřebné. Později bude mít štěně  mnohem větší apetit, vyvarujte se překrmování. S jídlem souvisí také místo odpočinku, kde bude mít štěně klid na trávení. Po každém jídle ho vezměte na jeho “místo”,  vykoná-li potřebu, pochvalte ho. V ideálním případě by mělo být štěně unavené a připravené ke spánku. Doveďte ho tedy na jeho místo (klidné, někde v rohu), které je  určeno (v lepším případě, které si samo vybralo) k jeho odpočinku. Toto místo by mělo být trvalé. Štěňata potřebují hodně spánku, nejen v noci, ale také přes den. Všichni  členové domácnosti (zejména děti) a návštěvy by měli tento režim respektovat a psa nerušit.  Před spaním (večer) si vytipujte čas, kdy zvíře začíná vypadat ospale, i kdyby to mělo znamenat, že zůstanete déle vzhůru. Poté s ním běžte ven, až vykoná potřebu,  zaveďte ho na místo určené k jeho odpočinku (můžete mu tam dát i hračky). Pokud štěně “pláče” je další krok na Vás. Na výběr máte vlastně dvě varianty. Buď, podle staré  metody, necháte psa o samotě a počkáte, až přestane. Nebo použijete druhý, lepší a také novější přístup. Budete se snažit porozumět, co se štěněti nelíbí a pomůžete mu,  aby si dokázalo udělat pohodlí, uklidnilo se a zvyklo si na svůj nový domov. I za cenu, že ho budete muset několikrát v noci navštívit, nebo pár nocí přespat u něj na matraci.  Je to malá oběť za to, co Vám dá za celý Váš společný život. Pokud již máte staršího psa, štěně si zvykne snáze. Nevíte-li, jak starší pes štěně příjme, nikdy je nenechávejte  společně o samotě, ani v noci, Alespoň je oddělte tak, že na sebe uvidí, ale starší pes nebude moci štěněti ublížit.  Počítejte s tím, že jestliže štěně necháte doma o samotě, udělá pěkný „nepořádek“ (v lepším případě na místě, kde pes odpočíval).  NIKDY JEJ NETRESTEJTE, NEKŘIČTE NA NĚJ. Štěně neví, co se děje a proč se zlobíte. Osoba, na kterou se můžete zlobit,   jste pouze Vy. Nejdůležitější věcí v životě psa a zejména ve štěněcím období je milující, něžné, rutinní prostředí. Buďte trpěliví.   Některá štěňata se usadí velmi rychle, jiným to může trvat déle. Uvědomte si, že se ocitlo v novém domově, násilím bylo odvedeno   od matky a sourozenců do Vašeho domova. Teď potřebuje všechnu Vaši lásku, kterou mu můžete dát, a ujištění, že je v bezpečí.  Socializace štěněte  K tomu, aby štěně vyrostlo ve vyrovnaného a přátelského dospělého jedince, musí získat v mladém věku co nejvíce nových a příjemných zkušeností. Tomuto se říká  socializace. Štěňata, která nejsou dostatečně socializována, vyrostou v plaché, ustrašené a někdy také agresivní psy. Socializace musí začít již v období, kdy je štěně ještě  se svou matkou a pokračovat dále. Zejména od 8 do 12 týdne jsou štěňata velmi vnímavá k učení a získávání nových zkušeností.  Ale pozor, dokud štěně nemá všechna potřebná očkování, nemůže se pohybovat na veřejných místech. Přesto může získávat zkušenosti, které se týkají různých zvuků a  objektů ve Vaší domácnosti. Také návštěvy Vašich přátel, příbuzných a dětí, naučí štěně, že lidé mu neublíží.  Pokud se něčeho evidentně bojí, tedy stáhne ocas mezi nohy, stáhne uši a krčí se, nenuťte ho do setkání s tímto předmětem, popř. osobou, Nechte ho, aby zůstalo ve  vzdálenosti nebo na místě, o kterém si myslí, že je bezpečné, dokud samo nezíská odvahu se přiblížit. Pokud se štěně něčeho obává, nelitujte ho, neutěšujte ho, protože  poté získá pocit, že je to něco, čeho se má skutečně bát. Místo toho mu ukažte, že nemá mít z čeho strach a buďte veselí, hrajte si s ním, jako by se nic nedělo. To mu  pomůže situaci lépe přijmout. Máte-li pocit, že je štěně novými situacemi zahlceno, nechte ho jen tak sedět (např. na jeho místě) a pozorovat.   Dobře socializovaný starší pes bude štěněti poskytovat veškerou důvěru, kterou potřebuje, ale jestliže je bojácný, nezahrnujte ho do socializace štěněte.  Nechte štěně, aby se seznámilo i s jinými psy, ale nejprve se ujistěte, že jsou přátelští.  Štěňata a děti spolu obvykle dobře vycházejí, ale každý se musí naučit, jak brát ohled na toho druhého. Malé děti mohou zvíře odrazovat.   Pokud nemáte vlastní děti, snažte se zajistit, aby se s nimi mohlo potkat a tím získat zkušenosti. Přes dobrou pověst novofundlandského psa   se může stát, že dospělý pes, který se nikdy blíže neseznámil s malými dětmi, se jich bojí. Vzdělání Vašeho štěňátka obsahuje i hraní si s dětmi.  Socializace psa v kynologických organizacích je dobrým způsobem, jak štěně naučit komunikovat s ostatními psy bezpečným a kontrolovatelným způsobem. V takovémto  prostředí je možné zlepšit Váš vzájemný vztah se psem, vyzkoušet a nacvičit různé situace a zároveň si ověřit poslušnost psa, např. v situaci, kdy je něčím rozptylován  (jinými psy).  Bojí-li se štěně něčeho opravdu značně, je třeba přijmout opatření k nápravě situace tak rychle, jak jen je to možné. Tzn. navodit stejnou situaci, ale zajistit, aby štěně  nyní mělo příjemnou zkušenost a opakovat situaci dokud štěně strach z negativní zkušenosti nepřekoná.  Snažte se trávit co nejvíce času se svým psem. Novofundlandi potřebují být součástí lidské rodiny, potřebují stálou interakci, aby mohl být jejich charakter plně rozvinut.  Stejně jako jakýkoli jiný pes, pokud se sám doma nudí, může být destruktivní. Nejsou to psi vhodní na zahradu nebo k boudě, kteří by čekali, až si na ně uděláte čas.  Štěně a pohyb  Určitě Vás bude lákat vzít si krásné nové štěně ven na procházku, ono přece také chce jít s Vámi. Nicméně, štěně novofundlanďana má velmi měkké klouby a vazy a těžké  tělo, které jeho údy musí podporovat. Zatěžování pohybového aparátu v době, než pes dospěje, vede ke všem druhům bolestivých problémů v pozdějším věku. Je nesmysl  tvrdit, že pes instinktivně ví, jak vyvážit svůj denní pohyb. On to neví a jeho touha být s vámi je silnější, takže Vás bude následovat do úplného vyčerpání.   Procházejte se a choďte se psem na rovném povrchu, pro 8 – 10 týdenní štěně je 5 minut chůze 2x denně dostačující. Dobu zvyšujte pomalu – cca 1 minutu na týden (tzn. že  20ti týdenní štěně by mělo mít dvě deseti-minutové procházky za den). Volný pohyb po zahradě je jen další pohyb, který štěně potřebuje. Po devátém měsíci můžete se  psem začít chodit na delší procházky, ale neměl by z nich být příliš unavený, snažte se ho zapojit do energických her se staršími psy. Zvíře by se NIKDY nemělo fyzicky  namáhat, pokud je příliš teplé počasí a to zejména v případech, je-li slunný den. Choďte na procházky za chladnějšího počasí – večer nebo brzy ráno.  Plavání je ideální cvičení pro novofundlandského psa, ale opět u štěněte je nutné tuto činnost korigovat. Nejprve se může zdráhat vstoupit do vody, ale jakmile objeví  radost z plavání, nebude chtít ven a může prochladnout a příliš se vyčerpat. Nedovolte to. Pokud byste měli zájem o vodní výcvik, poradí vám někdo ze členů klubu nebo váš  chovatel.  Očkování štěněte / psa Další důležitá věc. Očkovací schéma je většinou následující:  - štěňata se očkují v 6. týdnech  - poté v 9. týdnu   - a ve 12. týdnu (tedy ve 3 měsících věku). Při této vakcinaci se již štěně může očkovat i proti vzteklině   (záleží na druhu použité vakcíny). Dále už se očkuje jednou ročně. Samozřejmě lze očkovat i dalšími vakcínami, jako je např. borelióza apod.  Odčervení: Štěně by mělo být u chovatele odčervováno pravidelně zhruba ve dvoutýdenních intervalech, poprvé ve 2 týdnech věku, dále ve 4, v 6 a v 8 týdnu (to již většinou probíhá u  nového majitele).   Paraziti u psů  Nedílnou součástí zdraví psů je jejich odčervení, především napadení štěňat parazity je jev velmi častý. Napadení psů červy je způsobeno odolností vajíček parazitů ve  vnějším prostředí (mohou v zemi přežít po mnoho let) a jejich vysokou rozmnožovací schopností (jedna samička škrkavky může vyloučit v 1 g trusu napadeného psa až 700  vajíček za den). Štěňata mohou být nakažena matkou, ostatními štěňaty a jinými psy. Způsobů, jak psa odčervit je několik (pomocí tablet, past apod.). Parazit se dostane z  těla zvířete ven a zemře.   Pokud zjistíte, že štěně, které jste si přivezli, má červy, musíte ho odčervit. Je to velmi důležité nejen kvůli zdraví psa, ale také pro Vás a Vaši rodinu, jelikož lidé mohou  být od těchto parazitů infikováni a někdy také oslepnout (nebojte, jen velmi zřídka).  Nejrozšířenějšími druhy jsou škrkavky – vypadají jako kousek špagety o délce až 20 cm.  Měchovci sají krev ze sliznice střeva a měří asi 1,8 cm. Způsobují akutní nebo chronickou anemii, doprovázenou průjmem.  Tenkohlavci dosahují velikosti až 7,5 cm. Jejich přední konec je zavrtán do sliznice tlustého střeva. Silná invaze působí poruchy vývoje, hubnutí, anemii a ztrátu  životaschopnosti.  Tasemnice – malé bílé segmenty, které vychází z těla psa trusem, nebo se mohou objevit v okolí řitního otvoru. Když uschnou, vypadají jako rýžová zrna. Nejběžnější  tasemnice u psa je do těla vpravena prostřednictvím infikovaných blech, které pes sní. U štěňat je to velmi neobvyklé. S léčbou Vám pomůže veterinář.  Psí výkaly vždy ukliďte a zlikvidujte. Úklid exkrementů na procházce je velmi snadný... Strčíte ruku do plastového sáčku, vezmete exkrement a sáček obrátíte. Pokud to  neuděláte, všichni budou vědět, že si po svém psovi neumíte uklízet. Uvědomte si, že výkaly po novofundlandském psovi jsou dost viditelné.   Blechy a klíšťata lze snadno odstranit. V současné době jsou k dispozici různé přípravky, veterinář Vám jistě nějaké doporučí. Nekupujte žádné spreje obsahující organo-  fosforečné sloučeniny.  Výživa štěněte / psa  O výživě Vašeho štěněte se poraďte s chovatelem. Pokud pes dobře roste, prospívá a je spokojený, není žádný důvod ke změně stravy. Jestliže se rozhodnete změnit  jídelníček, neprovádějte žádné změny po dobu 5 – 7 dní, předejdete tím zažívacím potížím.   Štěněti novofundlandského psa by se měla zvýšit hmotnost o cca 1,5 – 2 kg týdně a to cca do věku 6 měsíců. Krmte psa tak, aby nebyl obézní, mohlo by dojít k poškození  rostoucích končetin a kloubů. Pomocí jemného pohmatu hrudního koše byste měli být schopni cítit všechna žebra. Krmte nejlepším možným krmivem, které si můžete dovolit,  ze kterého skutečně dostanete to, co si zaplatíte. Štěňata i dospělí psi rádi žvýkají kosti, dávejte jim pouze velké syrové kosti (hovězí). Vařené kosti a kosti od drůbeže  jsou pro psy nebezpečné.  Kompletní strava nebo maso?  Mnoho psů je nyní krmeno pomocí průmyslově připravovaného krmiva – granule. Volba mezi tímto stylem krmení a krmením masem je na Vás. Kvalitní kompletní strava bude  obsahovat zcela vyvážený poměr a nebude třeba žádného doplnění. Nicméně, některé granule obsahují až 5x více vitaminu D, který může mít špatný vliv na vývoj kloubů.  Denní příjem vitaminu D by neměl překročit 20 IU na kg psa za den. Nebojte se zeptat na složení – chovatele, výrobce, prodejce. Existuje mnoho výrobců kompletních  krmiv pro psy, včetně zahraničních výrobců, máte tedy z čeho vybírat.  Maso v konzervách může obsahovat velké množství vody. Pro rostoucí štěně toto jídlo neposkytne dostatečnou výživu. Není dobré pro jeho trávicí systém, stejně tak jako  pro Vaši peněženku. Totéž platí i pro některé z „uzenin“ z mletého masa, které jsou k dispozici. Zkuste obsah plechovky zvážit a poté ohřát, vodu a šťávy odlejte a nyní  obsah opět zvažte. Tak získáte představu o skutečné hmotnosti.  Maso (zbytky, odřezky) z řeznictví určené pro psy nemusí být také vhodné. Mohou obsahovat vysoký podíl tuku, jakož i nebezpečné úlomky kostí. Předem se na obsah  odřezků zeptejte a maso si zkontrolujte.  Některá levná krmiva a pamlsky obsahují obiloviny, které mohou způsobit zažívací a kožní problémy.  Vyhněte se krmivům, které obsahují vysoký podíl obilí, vloček, kukuřice, tyto potraviny nejsou pro psy vhodné. Pokud se rozhodnete krmit kompletní stravou, začněte u  krmiva určeného pro štěňata (pokud tedy nemáte psa staršího 1 roku). Postupujte podle návodu na obalu. Rozdělte tuto denní krmnou dávku na čtyři stejné díly  - snídaně,  oběd, večeře a druhá večeře. Suché krmivo je vhodnější namočit před podáním do horké vody.  Vzhledem k tomu, že suchá strava nabízí kompletní formu výživy, je to velmi snadný a vyhledávaný druh krmiva. Dávku krmiva pomalu zvyšujte a bedlivě sledujte štěně, kolik  přibývá na váze. Lehce vařenou zeleninu a strouhanou syrovou mrkev můžete do kompletního krmiva přidávat, pokud je štěně starší 14 dní.  Jestliže krmíte syrovým masem, které bylo zmražené, ujistěte se, že před krmením opravdu rozmrzlo. U štěňat je vhodné podávat nejprve mleté maso a postupně zvětšovat  podávané kusy. Množství masa se u jednotlivých štěňat liší. Pokud s tímto druhem krmení nemáte zkušenosti, poraďte se se zkušeným chovatelem. Na trhu také existuje  spousta knih o metodě krmení Barf. Pokud si všimnete, že štěně příliš přibývá na váze, dávku mu snižte. Rostoucí štěně potřebuje mít správný poměr látek a dostatek  vitamínů, které budete do krmiva muset přidávat.  Auto a pes Většina novofundlandů ráda cestuje autem. Rozumné je začít s krátkými výlety, postupně zvyšovat délku. Cestujte na výlety a za přáteli, tak aby pes věděl, že po cestě ho  čeká něco příjemného. Pokud štěně začne kňučet, skákat …, cítí se pravděpodobně špatně. Můžete-li (tzn., bezpečně a legálně) auto zastavte a dejte si přestávku. Ujistěte  se, že pes má dostatek vzduchu, ale neotevírejte okna tak, aby jimi mohl prostrčit hlavu ven. Cestovní klec minimalizuje nepohodlí, pokud se pes cítí v autě špatně a dokonce  může dát psovi pocit bezpečí. Antistatické zařízení namontované na autě, může v některých případech také pomoci. Pokud je psovi stále špatně (i když už dospívá), poraďte  se s veterinářem.  Pokud nemůžete používat cestovní klec, jsou vhodné psí auto-pásy (kvalitní). Cílem je omezit psa v případě nehody. Velký pes katapultovaný z kufru nebo zadních sedaček při  rychlém zastavení může být velmi nebezpečný pro posádku auta a samozřejmě je to nebezpečné i pro samotného psa.   V TEPLÝCH DNECH SE UJISTĚTE, ŽE JE V AUTO DOSTATEČNĚ VĚTRANÉ. PAMATUJTE I NA TO, ŽE I KDYŽ VÁM SE ZDÁ TEPLOTA RELATIVNĚ V  POŘÁDKU, SLUNCE MŮŽE SVÍTIT NA ZADNÍ ČÁST AUTOMOBILU, KDE LEŽÍ PES NA PLNÉM SLUNCI A NEMŮŽE SE PŘESUNOUT DO STÍNU. Klimatizaci samozřejmě použít můžete (pokud je opravdu velké teplo), jinak je vhodnější pootevřít okno. JE-LI TO MOŽNÉ, NENECHÁVEJTE PSA V ZAPARKOVANÉM  AUTĚ. POKUD MUSÍTE, TAK JEN NA VELMI KRÁTKÝ ČAS. ZA DESET MINUT V HORKÉM AUTĚ MŮŽE PES ZEMŘÍT. UMOŽNĚTE MU PŘÍSTUP K MISCE S  VODOU. ZAJISTĚTE VENTILACI – OTEVŘETE OKNA NA OBOU STRANÁCH (ALESPOŇ 5 CM), JEN ŠKVÍRKA NESTAČÍ. UMÍSTĚTE VOZIDLO DO STÍNU.  UVĚDOMTE SI, ŽE SLUNCE SE POHYBUJE A PO VELMI KRÁTKÉ DOBĚ, SE MŮŽE AUTO OCITNOUT NA PLNÉM SLUNCI. ZAPARKOVANÉ AUTO SE MŮŽE  STÁT TROUBOU A VÁŠ PES ZEMŘE! Pes a přehřátí Stane-li se, že je pes ohrožen přehřátím, je důležité, abyste co nejrychleji snížili jeho teplotu. Příznaky přehřátí jsou potíže s dýcháním, extrémní úzkost, zoufalé pokusy  uniknout, pokud je v autě, nadměrné lapání po dechu, nafialovělý jazyk a kolaps. Nejlepším způsobem, jak snížit teplotu je studená voda – polívejte psovi čenich a břicho –  tam jsou chlupy nejtenčí. Polívání zad je do značné míry plýtvání úsilí. Pes by měl být odvezen k veterináři, ihned.  A co dál? Výchova štěněte….  Určitě Vám pomůže přečíst si nějakou knihu o výcviku založeném na odměně. Princip je jednoduchý. Naučte psa, že odměnu získá poté, když udělá, co chcete (ne opačně –  tzn., že pokud cvik neudělá, bude následovat trest – to je špatně). Ukažte psovi, co chcete, aby dělal, až to udělá, dostane od Vás odměnu. Pokud cvik neprovede, znovu mu  ho ukažte. (Příklad: dáte psovi povel „sedni“ – když si lehne, zůstane stát, bude pobíhat nebo skákat apod., odměnu nedostane a cvik provedete znovu, psa nebudete trestat.  V případě, že si pes sedne, hned ho odměníte. Metody, jak psa jednotlivým cvikům naučit, tu rozebírat nebudu, najdete to popsáno v mnoha knihách o výcviku nebo Vám s  tím poradí v kynologických organizacích.)  Pes vidí svou rodinu jako „smečku“. Každý člen má své přesné místo v hierarchii smečky. Ten nejchytřejší a nejsilnější člen je vůdce smečky. Mnoho problémů s chováním  psa vzniká právě tím, že je zmatený a neví, jaké má postavení v rámci hierarchie smečky nebo dokonce cítí, že má vyšší postavení než někteří členové popř. že on sám je  „vůdce smečky“. Nejlepší způsob, jak se tomuto vyhnout, je vytvořit u nově příchozího psa pocit, že je nejméně důležitým členem.  Štěně musí na všechny členy rodiny pohlížet, hned od prvního dne, jako na nadřazené ve všech aspektech života, které pes považuje za důležité (některé z nich jsou  uvedeny níže).   V hierarchii nejvýše postavení členové rodiny mají:  - nejlepší místo na spaní; - nejlepší jídlo a jedí dříve než ostatní; - ovládají přístup k některým místům (ložnice, koupelna, spíž apod.);  - vybírají si nejlepší místa, kde mohou dávat pozor na celou rodinu „smečku“ a prozkoumávat území (např. pohovka, křeslo);  - vybírají si, co rodina „smečka“ dělá a kdy;  - vyžadují pozornost od ostatních, ale ignorují podřízené, když dělají totéž.  Tzn., že když se štěně učí, jaké je jeho místo v hierarchii, nesmí:  - spát na posteli nebo jiném nábytku;  - jíst dříve než ostatní členové rodiny; jíst z talíře; - mít volný přístup do celého domu (např. nebude moci chodit do Vaší ložnice), nedovolte mu vpadnout do dveří před Vámi, pokud leží před vchodem, kudy chcete  projít, musí vstát a odejít; - mít hlavu v poloze výš, než je ta Vaše; - začínat hru, vybrat si, s jakou hračkou si budete hrát, ukončit hru;  - dožadovat se pozornosti nebo vzdorovat při česání.  Nedovolte, aby štěně dělalo cokoli, co je nepřijatelné, aby dělal pes vážící 40 kg a více  Touha pomazlit si na klíně malého chlupatého medvídka je téměř neodolatelná, ale chcete za pár měsíců bojovat   s velkým psem, který si zvykl na vaši náruč a nyní nechápe, proč už to není možné (proč už s Vámi nemůže spát   v posteli nebo Vám sedět na klíně)? Tím, že si ke štěněti kleknete nebo sednete na zem, a snížíte se tak na jeho   úroveň, mu dáte najevo, že jeho místo je na zemi, u Vašich nohou, nebo na jeho vyhrazeném místě.  Hračky pro psy by se neměli podobat věcem, které běžně používáte v domácnosti. Pokud dáte štěněti na hraní starou botu, naučíte ho jen to, že s těmi novými botami je  ještě mnohem větší zábava.   Hračky pro psa by měly být rozděleny do dvou skupin – s jednou částí hraček si může štěně/pes hrát, kdy chce, druhou část hraček (stačí 1 – 2 hračky, např. balónek) máte  pouze Vy a členové domácnosti a jen Vy určujete, kdy si s těmito hračkami hrajete a po ukončení hry je opět odnesete (výborné zejména při výcviku). Tento jednoduchý  krok posílí Vaše postavení ve „smečce“. Pokud necháte štěně vyhrát na konci hry, bude se cítit silnější a chytřejší nežli jste Vy. Neznamená to však, že by pes výjimečně  nemohl zvítězit, v tomto případě hraje důležitou roli i charakter psa. Nedovolte, aby štěně při hře vrčelo! Pokud se tak stane, důrazně řekněte „Ne, Fuj, Nesmíš…(záleží na  povelu, který budete používat), vezměte mu hračku a ukončete hru. Naučte ho, aby předměty pouštělo na povel.  Štěňata NF psa a nejen ta, ráda tahají a žvýkají oblečení nebo ruce svých majitelů. Jedná se zdánlivě o neškodnou věc, která však může velmi vyděsit Vaše ne-psí návštěvy a  vést k mnohým nedorozuměním. Jednoduše psovi řekněte důrazně „NE, FUJ, NESMÍŠ…“ a místo Vaší nohavice mu dejte oblíbenou hračku. Zvažte výhody velké ohrádky na  chvíle, kdy jste příliš zaneprázdněni dávat na štěně pozor. Bude v bezpečí se svými hračkami, Vy ho budete mít pod dohledem a nebudete se muset bát, že překouše  elektrické kabely, bude se plést pod nohami nebo že na něj něco spadne. Ale používejte ohrádku pouze v nezbytných případech, ne vždy je její využití vhodné.  Nedovolte, aby si štěně přivlastňovalo jídlo. Pokud máte malé děti, věnujte této záležitosti pozornost. Až se štěně usadí, zvykejte ho, že s jeho jídlem mohou manipulovat  všichni členové domácnosti. Vaším cílem je, aby kterýkoli člen domácnosti mohl psovi žrádlo z misky odebrat či mu jej naopak přidat, misku mu vzít během konzumace žrádla  nebo ho jen pohladit. Pes si nesmí žrádlo vynucovat nebo Vás při jeho přípravě obtěžovat, pokud se tak stane, přípravu přerušte a pokračujte po několika minutách, až se  pes uklidní. Domníváte-li se, že je to zbytečné, tak zvažte, jaká rizika nese mít v domácnosti psa, kolem kterého nesmíte projít v době, kdy žere nebo si jen hlídá kost,  kterou nyní žrát nechce. A co budete dělat v případě, kdy něco uloupí nebo začne konzumovat nalezené potraviny během procházky…  Nedovolte, aby na Vás štěně skákalo. Nejen, že to není dobré pro vývoj jeho končetin, ale může to být také nebezpečné, protože stále roste. Jsou různé strategie, jak to  psa odnaučit (zkřížit ruce a otočit se k psovi zády…). Pamatujte si, že vždy když pes udělá, co chcete, tzn., v tomto případě bude mít všechny tlapky na zemi, pochvalte ho.   Dospělý pes a štěně Většina dospělých psů štěně mezi sebe bez problémů přijme, pokud se používá selský rozum. Jednoduché zásady:  - vždy věnujte svou pozornost nejprve staršímu psovi, i když to může být těžké;  - pokud dospělý pes ohrožuje štěně, buďte opatrní. Pravděpodobně pouze vrčí a chce nováčka upozornit, kdo je tady šéf. Poté co si stanový základní pravidla, je vše v  pořádku. Jedná se o přirozenou věc. Budete-li staršího psa napomínat, bude na štěně žárlit. Špatným chováním můžete také způsobit peklo staršímu psovi, zejména  pokud se jedná o menší plemeno (štěně se také nesmí chovat antisociálně, i když si myslíte, že je to chudáček ) Jen je nechte, ať si to spolu vyřídí sami, pokud je to  možné;  - jeden z triků je, trochu pomazat štěně něčím, co má starší pes rád a považuje to za velkou odměnu – bude štěně olizovat a tím na něj přenese také svůj pach;  - dávejte pozor, zda hra štěněte není pro staršího psa příliš, pokud ano, na období odpočinku staršího psa, štěně oddělte;  - je přirozené, že štěně získá silnější pouto k dospělému psovi nežli k vám, přece jen, patří do stejného druhu. Z tohoto důvodu byste měli omezit čas, který tráví  společně na třetinu, zbytek by měl vyplnit čas strávený s Vámi a rodinou.  Domácí výchova Venčení: Tajemství se skrývá v neustálé ostražitosti  Vždy, když chcete, aby štěně vykonalo potřebu, vezměte ho ven – po jídle, po spánku. Vždy ho tiše pochvalte, když  udělá, to co chcete. Naučte se rozpoznávat signály, abyste stačili štěně odnést na správné místo.  Štěňata nemají žádnou vědomou kontrolu nad svým močovým měchýřem a střevy. Pokud musí, půjdou. Akce se spouští buď plným močovým měchýřem či střevy nebo  zápachem moči / stolice. Schopnost udržet potřebu přijde později. Určitě nemá šanci udržet to celou noc. NIKDY HO ZA TO NETRESTEJTE. Ano, může se Vám zdát, že  se tváří provinile, ale na vině je tón Vašeho hlasu a ne vzpomínka na nepořádek, který udělal před několika hodinami. Pokud štěně přistihnete při činu, poté mu dejte najevo,  že toto není správné a odneste ho na místo, kde se má vyprázdnit. Tření čumáku psa ve výkalech je nechutná metoda a celková ztráta času.  Před spánkem nebo dobou, kdy má štěně zůstat delší čas samo, dejte na podlahu silnou vrstvu novin. Papír můžete postupně umístit do blízkosti dveří, odkud už si pes bude  chodit do zahrady sám. Pokud štěně udělá loužičku, musíte pomocí přípravků toto místo důkladně vyčistit. Pokud zde bude přetrvávat pach moči, bude se na toto místo pes  se svou potřebou stále vracet. Novofundlandští psi jsou chytrá zvířata, rozhodně na ně nemusíte křičet. Pokud dochází k nehodám, přiznejte si, že chyba je na Vaší straně.   Výcvik základní poslušnosti psa / štěněte Nikdy není příliš brzy začít s jednoduchou výchovou a každý člen rodiny by se na této činnosti měl podílet. Tím zajistíte, že všichni členové rodiny budou mít z pohledu psa  vyšší postavení. Jinými slovy, bude pes všem podřízen. Podřízené štěně je více poslušné. Vždy všichni používejte stejné povely pro příkaz a pro pochvalu (tzn., pokud chcete,  aby si pes sedl, tak budete všichni používat povel „Sedni“ a nebudete mu říkat „posaď se, hačinky“ apod., jelikož pes nerozumí, co mu říkáme, ale vnímá tón hlasu). Dospělý  pes má jen omezenou kapacitu, proto potřebuje mít vše jednoduché a konzistentní, aby si to zapamatoval. Odměňujte štěně po provedení cviku do dvou sekund, poté už si  nespojí, že odměna přišla za správně provedený cvik.  Nikdy necvičte příliš dlouho nebo neprovádějte složité cviky. Pět minut a stačí. Nejdůležitější cvik, který se pes musí naučit, je přijít na zavolání, ať už jste kdekoli a  děláte cokoli. NIKDY netrestejte svého psa, když se k Vám vrátí, bez ohledu na to, co udělal, než přišel. Pokud ho potrestáte, bude si spojovat trest s návratem k Vám a v  budoucnu se bude zdráhat poslechnout. Pokud se Vám cvičení nedaří, vraťte se o pár lekcí zpět, proveďte jednoduché cviky, které pes dělá správně, a cvičení ukončete. Je  vždy dobré, aby výcvik byl ukončen úspěšným cvikem. Pokud máte pocit, že Vám dochází trpělivost, ukončete cvičení dříve, než zvíře pozná Vaši frustraci. Chvalte a  odměňujte a nikdy neztrácejte nervy. Při výcviku štěněte nebude hned vše perfektní, ignorujte chyby a nepřesnosti, důležité je, abyste se Vy i pes při výcviky bavily.   Chůze na vodítku Poté, co jste naučili štěně přijít na zavolání za Vámi, je dalším krokem naučit ho chodit na vodítku vedle vás. Novofundlandští psi jsou obvykle snadno ovladatelní, ale byli  využívání jako tažná zvířata, takže jim nebude dělat problémy táhnout Vás na vodítku. Někteří i rádi nosí konec vodítka v tlamě. I přesto, že to může vypadat hezky a jako  neškodný trik, pes si v tuto chvíli myslí, že není pod kontrolou, tudíž tento zlozvyk eliminujte hned od začátku. Bohužel, dokud nemá štěně kompletní očkování, nemůžete ho  brát na veřejná prostranství nebo cvičiště, ale s učením chůze na vodítku musíte začít dříve. Hodně věcí lze nacvičit okolo domu nebo na zahradě.  Začněte tím, že štěně budete zvykat na lehký obojek – látkový, kožený, NESTAHOVACÍ. Štěně se může zpočátku bránit, ale brzy si na něj zvykne. Po nasazení obojku  byste měli mezi ním a krkem psa prostrčit dva prsty. Příliš volný obojek pes může z krku stáhnout, proto není vhodný, stejně tak jako příliš malý, který psa škrtí. Ze začátku  můžete nechávat obojek štěněti po celou dobu, co jste s ním. Sundávejte mu ho, když jde spát nebo není pod dozorem.   Pokud chodí pes na vodítku vedle Vás, mějte vodítko povolené (prověšené). Pokud pes na vodítku tahá, musíte ho přesvědčit, že to není dobrý nápad. Zastavte se, jemně  štěně přitáhněte zpět (pomocí pamlsku je to lepší) a poté pokračujte v chůzi. Pes se brzy naučí, že pokud se chce někam dostat, musí chodit s Vámi. Jakmile má štěně  všechna potřebná očkování, můžete vyrazit do ulic nebo se přihlásit na cvičiště. Zde máte jedinečnou příležitost naučit psa styku s jinými psy a lidmi, stejně jako ho  seznámit s neobvyklými zvuky. Udělejte si čas a vyberte opravdu vhodné výcvikové zařízení, které bude odpovídat Vašim potřebám – základní poslušnost, příprava na  zkoušky apod. Novofundlandští psi dobře reagují na výcvik založený na odměně, není dobré si vybírat cvičiště, kde tento přístup nepreferují a používají tvrdší metody.  Můžete se zúčastnit také některé z klubových akcí, což je dobré jak pro Vás, tak i pro štěně.   Špína a novofundlandský pes  Tento problém nelze přehlížet . Novofundlandští psi, ať se Vám to líbí nebo ne, jsou od přírody špindírové. Rádi se procházejí v dešti, plavou, běhají a válí v blátě… a  nejraději jsou, pokud jste při těchto aktivitách co nejblíže, abyste z té špíny také něco měli. Na strategických místech musíte mít zásobu starých ručníků nebo přehozů (je  to dobrý sušící materiál), abyste psa mohli očistit, než ho pustíte do domu nebo auta.   Zablácený pes má po uschnutí srst plnou prachu, i tu musíte vyčistit.  Úprava srsti novofundlandského psa  U štěněte je úprava srsti nepodstatná, ale Vaším cílem je naučit psa, aby ji snášel. Důležité je, aby péče o srst byla psovi příjemná. Neměla by to však být hra nebo zkouška,  kdo z Vás je silnější. Péče o srst je jednou z věcí, které určují psovi postavení v hierarchii smečky, této činnosti by se měli účastnit všichni členové domácnosti  (kartáčování zejména zadních nohou posiluje pozici štěněte, jako podřízeného).   U štěněte Vám postačí malý kartáč. U dospělého psa budete potřebovat více typů kartáčů. Chovatel by Vám měl s výběrem poradit a poučit Vás, jakým způsobem se srst  psa udržuje. Na srsti není možné šetřit nebo s její údržbou čekat na vhodnou dobu, zanedbaná srst se stává matnou, nezdravě vypadající, na některých místech rychle  zplstnatí, stává se tedy dobrým místem pro usídlení některých živočichů a začátkem dalších problémů. Pokud nejste schopni se o srst psa dostatečně postarat, proč si  chcete takového psa vůbec pořídit? Jako z výstavního katalogu bez dostatečné péče vypadat nebude.  Pokud jste ztratili kontakt s chovatelem, obraťte se na některého z členů klubu, ti Vám jistě rádi poradí nebo odkáží na povolanou osobu. Také většina prodejců v dobrých  obchodech s chovatelskými potřebami je Vám schopna poradit, ale není zde návaznost na osobní zkušenost nebo přímo praktickou ukázku.   Při péči o srst, zejména máte-li problémy se zády, se vyplatí stolek s protiskluzovým povrchem, na který si psa můžete postavit. Nikdy nenechte psa bez dozoru stát na  stole nebo na něj vyskakovat. Začněte tím, že štěně budete jemně kartáčovat např. 2x denně, hlaďte ho, mluvte na něj. Při kartáčování břicha a vnitřní části nohou buďte  opravdu jemní, jedná se o citlivé oblasti. Štěně si bude chtít hrát, kousat do kartáče, běhat po zahradě… naučte ho, že v tuto chvíli to není možné.   Štěně udrží jen velmi krátce pozornost, takže vykartáčujte jen část srsti, po nějaké době zase další část. Posupně se dostanete k tomu, že nebudete muset kartáčovat  srst denně. U dospělého psa, který má srst bez problémů, můžete frekvenci kartáčování snížit na 1x týdně. Mějte na paměti, že nejlepším způsobem, jak zajistit zdravou  kůži a srst, je pravidelně odstraňování prachu, odumřelých chlupů a nečistot.  U všech psů, zejména u těch, kteří nemají postavené uši (jako např. vlčák) je velmi důležitá hygiena ucha. Zeptejte se zkušeného majitele novofundlandského psa, jakým  způsobem zkracovat chlupy v okolí a pod uchem. Nejedná se o estetickou úpravu, ale umožňuje to proudění vzduchu kolem ucha. Udržujte prostor kolem uší vykartáčovaný,  protože snadno plstnatí. Veterinář Vám ukáže, jak jemně odstraníte přebytečný maz. Ucho by nemělo být cítit nebo být poškrábané a pes by neměl třepat hlavou. Pokud  tyto příznaky přetrvávají déle než jeden den, vezměte psa k veterináři. Infekce v uších se může stát nákladnou a obtížně léčitelnou záležitostí, mnohem lepší je tomuto  problému předcházet.   Naučte psa, aby si nechal zkontrolovat tlamu, vnitřek uší, nohy. Bude to pro Vás velmi užitečné, až budete muset navštívit veterináře. Přemýšlejte také nad udržováním  zubní hygieny.  Pojištění psa  Zvažte, zda pro Vás bude výhodné, získejte si informace od různých firem. Novofundlanďani jsou velcí psi, mohou být v některých prostorech nemotorní, šťouchnout do  dětí nebo starších lidí a způsobit škodu. Poj  ištění pro psa může zahrnovat i náklady vynaložené za veterinární péči, které mohou být velmi vysoké. Pečlivě si přečtěte  všechny zásady a výjimky ve sjednávaném pojištění.   Nezodpovědný majitel psa  Máte určité zákonné povinnosti a odpovědnost a měli byste si jich být vědomi. Vždy uklízejte nepořádek po svém psovi. Je to nechutné, pokud do toho někdo jiný šlápne  (Vám by se to také nelíbilo). Nedivte se, že poté se spousta lidí rozčiluje a nemá rádo psy. Z dobře vychovaného psa budete mít radost, získáte obdiv lidí, které potkáte, a  život s takovýmto psem bude krásný. Padesáti kilový nevychovaný pes je hrozbou pro vás, vaši rodinu i všechny kolem vás.  Pokud jste zděšeni ze všeho, co Vás čeká, neztrácejte odvahu. Novofundlandští psi jsou obvykle jednoduše cvičitelní. Trocha úsilí v mládí zajistí, že štěně vyroste ve  vyrovnaného psa, který vám bude tím nejlepším společníkem.   Buďte v kontaktu s Vaším chovatelem. Každý seriózní chovatel bude chtít vědět, jaká jeho štěňata dělají pokroky, a bude Vám nápomocen při řešení případných počátečních  problémů. Na klubových akcích získáte od majitelů další dobré rady a postřehy z jejich zkušeností.  Milujte svého psa, dá vám všechnu svou lásku bezpodmínečně na oplátku  Pavlína Felgrová King of Endoras Některé údaje byly čerpány z materiálů The Newfoundland Club UK